NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tříleté čekání je u konce a skotští FRANZ FERDINAND přicházejí právě v těchto dnech se svou několikrát odloženou třetí deskou. Již dlouho před vydáním utíkaly ze studia informace o tom, že novinka má být v podstatě tanečním albem, které bude více využívat nejrůznějších mašinek a dávno přežitých elektronických zvuků. I když je pravda, že na novince hraje nabasovaný rytmus určitým způsobem první housle, nemůžu říct, že by došlo oproti minulosti k nějaké radikální změně. A je to dobře, protože tuhle skupinu si i tak nespletete s žádnou jinou. FRANZ FERDINAND nahráli další spolehlivou sbírku silných písní, kde svou podstatu prověřenou dvěma alby z poloviny této dekády nepopírají. Znovu se nám tak dostává jejich typických mládežnických pochodů, vysekávaných rovnými rytmy a automatizovanými kytarovými figurami. Ve většině zdejších skladeb znovu není nouze o líbivé refrény a robotické změny temp, které jsou pro tuto kapelu tolik typické. Kdo zná jejich staré desky, ví o čem je řeč. O něco více prostoru dostávají pradávné elektronické mašinky, které svým zvukem působí jakoby byly před třiceti lety použity v normalizačních dokumentech o tehdejší socialistické mládeži. Co by také ne, vždyť je prý vyvíjeli ve výzkumných centrech sovětští inženýři. Třetí deska FRANZ FERDINAND je tak solidní porcí zábavy nejen díky těmto zajímavostem, ale zejména díky nemalému množství výborných skladeb.
7,5 / 10
Tonight: Franz Ferdinand (2008)
You Could Have It So Much Better (2005)
Franz Ferdinand (2004)
-bez slovního hodnocení-
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.